Umělec nebo Zločinec? Carl Wilhelm Becker, numismatik a padělatel
- Martin Chrasc
- 26. 5.
- Minut čtení: 5
Padělatelská (penězokazecká) činnost je
stejně stará jako samotné peníze.
Existují příklady napodobenin mincí sahající až do 7. století př. n. l.
Z našeho území dobře známe například suberáty keltských statérů z 3-1st. př. n. l.
V té době byly tyto kopie vytvářeny spíše z ekonomických či společenských důvodů než ke škodě sběratelů.
Naproti tomu padělky určené pro sběratele jsou novějším fenoménem ovšem ne ryze moderní aktuální záležitostí.
Řiká se že s první mincí se oběvil i první padělatel a první sběratel a chtělo by se řící že tím pádem se dají očekávat padělky ke škodě sběratelů mnohem dříve.
Nechci se pouštět do spekulací, tématem článku bude
velmi známý a dnes již vyhledávaný numismatik a padělatel z přelomu 18./19. století, v úvodu zmíněný C. W. Becker.
Karl Wilhelm Becker (1772–1830) byl německý rytec, sběratel a slavný padělatel historických mincí,
který je dodnes znám svou výjimečnou technickou zručností a uměleckým talentem. Přestože jeho práce byly často podvody,
Becker se zapsal do numismatické historie jako jeden z nejzajímavějších a nejvlivnějších „falzifikátorů“.
Pojďme se na život tohoto muže podívat.
Becker se narodil v roce 1772 jako syn Německého obchodníka s vínem ve Speyeru v Německu. Svojí kariéru začal v rodinném obchodě po boku otce který ho po sléze poslal na zkušenou do Francouzského Bordeaux. Po nějaké době se jako nadějný obchodník s vínem ve 23 letech ožení s Marií Catharinou Tremelius,
se kterou si otevírá obchod s vínem ve Frankfurtu nad Mohanem.
Později spolu směr podnikání mění a založí firmu na výrobu látek v Mannheimu, která však v roce 1803 zkrachovala.
C. W. Becker měl odjakživa umělecké sklony a projevoval zájem o sochařství a numismatiku. Svůj talent ve volném čase mimo jiné věnoval perokresbám a reprodukcím starých mincí které ho jistě fascinovali. Po eskapádě s textilní firmou se Becker rozhodl plně věnovat své numismatické vášni a otevřel si své starožitnictví a obchod s uměleckými předměty v Mnichově kolem roku 1806.
Zlom má přijít ve chvíli kdy si Becker zakoupí falzum římské zlaté mince císaře Commoda od barona von Schelm. Brzy si však uvědomil, že šlo o podvod. Když si u barona stěžoval a pokusil se sjednat nápravu, odpověděl mu baron výsměšně, že si za to může sám, a že ho podvedla vlastní neznalost. Becker byl tímto zážitkem
natolik rozhořčen. Tehdy jak popisuje ve svých denících se v něm zrodila myšlenka výroby vlastních falz. Becker se pustil do studia zlatnické práce mimo které se v Mnichovské mincovně nechal zaměstnat a vyučit řezačem želez. Nyní plně vybavený znalostmi, schopnostmi a odhodláním se dal do díla.
Becker cestoval po Evropě – zejména po Švýcarsku a Itálii, kde se spřátelil se známými numismatiky. Díky svým znalostem a kontaktům si rychle získal pověst odborníka a přitahoval pozornost významných sběratelů. Byl považován za výjimečného znalce numismatického oboru. Tato reputace mu umožňovala pravidelně prodávat padělané mince, které vyráběl ve svém dílně v Offenbachu.
Každou minci nejprve důkladně prostudoval, poté motiv ručně vyryl. Pracoval s odlitky ze sádrových forem. Napodoboval antické postupy, včetně ražby kladivem. Dbal na to, aby napodobeniny působily autenticky. Často využíval autentické materiály, správné hmotnosti a metriku mincí, sofistikované metody patinování a "zestařování"
Některé své výtvory nechával „uměle stárnout“, např. tak, že mince nosil v krabici s hřebíky, aby získaly přirozeně vypadající opotřebení. Nebo k vytvoření stařeného vzhledu mince přepravoval v pytlích naplněných mazivem a železnými pilinami na voze.
Hotové mince distribuoval pomocí sítě obchodních kontaktů a zprostředkovatelů po celé Evropě. V některých případech byly prodávány jako moderní kopie,
většinou však byly vydávány za pravé. Během své kariéry prodával mince nejvýznamnějším sběratelům Evropy, jako byl Johann Wolfgang von Goethe, princ Karel z Isenburgu, a dokonce i muzeím.
Je třeba si uvědomit, že vědecké zkoumání starověkých mincí bylo tehdy ještě velmi málo rozvinuté a numismatické studie, materiály a literatura teprve vznikala často až ve vzdálené budoucnosti a tak bylo pro padělatele mnohem snazší kupce oklamat.
Ne všichni se však nechali podvést. Postupně se mezi znalci začaly objevovat pochybnosti – někteří ho podezírali, že místo pravých mincí prodává své vlastní výtvory. Becker si tak vysloužil i kritiku, například v roce 1826 od italského numismatika Domenica Sestiniho, který ho nakonec i odhalil.
Carl Wilhelm Becker se bránil tím, že vyzdvihoval svůj talent imitátora antických mincí a popíral, že by měl úmysl své zákazníky podvádět. Tvrdil, že poskytoval kopie, které jako kopie i prezentoval, protože originály byly nedostupné. Nicméně poznámky nalezené později v jeho deníku ukázaly, že to nebyla tak úplně pravda – některé jeho padělky byly skutečně prodávány jako pravé, a to za cenu originálních mincí. Zajímavostí bylo že Becker mnohdy u antických mincí kombinoval averz a reverz dvou existujících mincí a tak vytvářel vlastní fantasijní mince. Některá jeho falza jsou dokonce čistou fantasijní prací jeho tvůrčího ducha. Tedy mince které nemají originální předlohy a nikdy neexistovali.
Becker zemřel 30. dubna 1830. I když byl odhalen jako falzifikátor, zanechal po sobě významnou stopu v dějinách numismatiky.
Jeho razidla jsou dnes uložena v Bode-Museum v Berlíně.
Zanechal po sobě také několik deníků z pozdní části svého života.
Díky kterým se badatelé mohli velmi přiblížit k detailům jeho práce i života.
Tyto archiválie mají za sebou pohnutou historii. Carl Wilhelm Becker se v roce 1826 oženil s Margarethou Christinou Sattlerovou (1793–1867), která poté předala pozůstalost jejich dceři Elise Beckerové (1826–1912). V roce 1911 darovala Elise Beckerová otcovy razicí nástroje do Saalburgu, odkud byly na přání císaře Wilhelma II. převedeny do Královských muzeí v Berlíně.
Deníky a další archiválie odkázala Elise svému nevlastnímu synovci Georgu Lucasovi (1865–1930), a ty se tak dostaly do Berlína. Georg Lucas je pak předal své dceři Johanně Lucasové (1895–1986), která rovněž žila v Berlíně. Je pravděpodobné, že právě ona tyto předměty předala Wolfgangu Haneymu (1924–2017), který po 30 let vedl sdružení Berliner Münzfreunde e. V. a byl v Západním Berlíně známým sběratelem numismatických artefaktů.
Dnes jsou jeho padělky sběratelsky vyhledávané a často velice dobře ohodnocené tržní cenou i historickou hodnotou
V roce 1924 vyšla klíčová studie "Becker the Counterfeiter" od G. F. Hilla, která podrobně popisuje jeho činnost a kde popisuje 360 exemplářů řeckých mincí vyrobených Beckerem.
Allgemeine Deutsche Biographie o něm píše jako o
muži s „mimořádným talentem, skvělou manuální zručností a železnou pílí“.
Objevuje se v mnoha dalších studijních numismatických dílech.
To dokládá jeho reputaci velkého padělatele ve světě numismatiky.
Jednu z největších sbírek Beckerových děl si můžete prohlédnout v Haus der Stadtgeschichte v Offenbachu, kde se nachází 550 exemplářů jeho práce.
Autor: M. Chrašč (Numismatika Bohemia)
Zdroje:
https://mdc.mc
https://heidelberger-muenzhandlung.de
https://elsen.be
https://agoraauctions.com
https://machochlapovic.com/cz
Komentáře